20.8. 2010 Den První - Přílet a plán pobytu

Expedice začala v pátek uprostřed pracovního dne. Po menších eskapádách s transportem jsme se nakonec všichni sešli na letišti, něco pojedli (Chicken Teriyaki vs. McDonald's), obalili batohy igelitem a přistoupili k check-inu. Pražské letiště proběhlo vcelku bez problémů až na Pavlovu etudu na téma „jak ukecám člověka u bezpečnostního rámu, abych si mohl vzít do letadla můj oblíbený švýcarský nůž“. Pavlovy vyjednávací schopnosti se ukázaly jako dostatečné, a tak nás všech sedm + švýcarák nastoupilo do letadla a odletělo směrem Oslo.

V Oslu nás čekala cca 4 hodinová přestávka a první překvapení z cenové hladiny v místních fast foodech. Pivo za 85 NOK a jídlo cca za 150 NOK v letištní občerstvovně byly slušně řečeno předražené. V Oslu nás bohužel také opustilo lečo a fazole v plechovce (na rozdíl od prosciutta), bezpečnostní pracovník letiště je považoval za příliš tekuté a tedy nebezpečné pro náš let. Věříme, že si na nich pochutnal. Ti, co si nechávali nákup alkoholu na letiště, byli nemile překvapeni. Na domestic flights terminálu nejsou duty free shopy s alkoholem. A tak jediným příjemným zpestřením byl příběh o cestě Tomáše a jeho dívky vlakem do Budupašti (hodně přísné vyprávění) a setkání s českými vědci z Jihočeské university, kteří také letěli na Svalbard.

Po dvouhodinovém letu Praha-Oslo jsme si proseděli další 3 hodiny na trase Oslo-Longyearbyen. Svalbard nás přivítal studeným, ale slunečným počasím. Sešli jsme pár kroků z letiště do kempu, postavili stany a hurá do spacáků.

Plán našeho pobytu:
Pátek přílet, noc v kempu
Sobota nákup v Longyearbyenu, půjčení pušky, noc v kempu
Neděle nalodění a cesta do Pyramiden, noc v Pyramiden
Pondělí výlety v okolí Pyramiden, noc v Pyramiden
Úterý nalodění a cesta zpět do Longyearbyenu, noc v kempu
Středa cesta směr Rusanova chata, noc v chatě
Čtvrtek, Pátek, Sobota buď cesta zpět do Longyearbyenu nebo pokračování do Barentsburgu
Neděle v Longyearbyenu, noc v Radissonu
Pondělí odlet do Prahy

Svalbard nás vítá

skoro jako pohádková země

náš první medvěd na Svalbardu

Kemp

21.8. 2010 Den Druhý – Prohlídka Longyearbyenu

Proběhla první snídaně u stanu (to jsme ještě nevědeli o vyhřáté společenské místnosti v budově kempu). Bylo řečeno pár prvních vtipů, zazpíváno pár písniček a vyrazilo se do Longyearbyenu na nákupy. Kemp je vzdálen od Longyearbyenu cca 5km, takže nás čekala pěkná hodinová procházka se spoustou focení a dalšího zdržování. V městečku jsme navštívili muzeum, supermarket Coop a pojedli v místní restauraci Kroa (BaseKemp). V supermarketu je k dostání vše co u nás, výběr možná i širší minimálně co se týče kvalitního alkoholu, ceny jsou ale vyšší (u alkoholu nižší). Pavel nafasoval pušku a náboje, čímž získal fanynku v podobě postarší francouzské turistky, která ho fotogravovala jako největšího místního dobrodruha, a potají si myslela i na něco víc, což ale nebylo v souladu s naší nedostupnou povahou a charakterem.

Zbytek dne jsme strávili procházkou po městečku (kostel, hotel, obchody a industriální prvky). K večeru jsme se ještě rozhodli pro procvičení střelby na „blízké“ střelnici. Přítomnost úvozovek naznačuje, že vzdálenost v Norsku je dost relativní a ze všech návštěvníků střelnice jsme jako jediní po cca 1,5 hodině dorazili po svých. Nutno říci, že díky tomuhle warm-upu jsme po cestě potkali další svalbardskou zajímavost - See vault. Večeři už jsme si dali v teple společenské místnosti a na závěr dne se Martin a Tomík zwiskovali single maltem a několika pivy, přičemž to vzali zcela gruntu, poctivě a bez zbytečného ostychu.

Okolí kempu

Náměstí s obchody

KROA restaurant

Barevné domečky, kde bydlí lidičky

Světová "semeno" banka

Medvědí značka

Lanovka pro uhlí

Plzeň najdeš všude i na Svalbardu

22.8. 2010 Den Třetí – Cesta do města Pyramiden

Ráno jsme se rychle nasnídali, složili stany a spěchali na loď Longysud. Po cestě do města Pyramiden jsme se dočkali grilovaného lososa, single maltu s ledem z ledovce a návštěvou samotného ledovce (pohled z paluby lodi). Po vylodění jsme si prošli město Pyramiden a žasli nad atmosférou místa, kdo neviděl nepochopí. Kombinace polární přírody, prázdných ruských budov, Leninovy busty a ledovce v pozadí je doslova smrtonosná. I díky tomu jsme se nakonec utábořili přímo na náměstí, abychom co nejvíce cítili atmosféru města Pyramiden. Většina domů je uzavřena, a tak jediný objekt, který jsme viděli, byl již vypáčený a otevřený sportovní areál v horní části náměstí. Odsud pochází tolik populární snímky tělocvičny a rozpadlého bazénu. Hned vedle něho pak stojí za zmínku „outdoorové“ hřiště pojmenované po prvním ruském kosmonautovi. Vodu jsme si vzali z nedaleké říčky, uvařili večeři a ulehli do spacáků pod ochranou pravidelných nočních hlídek. Těsně před spaním nás pak ještě přišla navštívit polární liška ... a v noci si nás vyfotili polští turisté, zevlujíc okolo.


V městě Pyramiden v současnosti pracuje několik Rusů na obnově jedné z mnoha budov. Cílem je vybudovat zde hotel (asi po vzoru Barentsburgu) s 12 pokoji. V rámci budovy prý existuje malý bar a shop se suvenýry. Blízko Pyramiden je také umístěna výzkumná expedice Jihočeské Univerzity, kterou jsme několikrát během našeho pobytu potkali.

Všichni soudruzi pohromadě

Společně s námi se vylodila i posádka stáleho výzkumu Jihočeské univerzity z Českých Budějovic, která sídlí cca 5km po pobřeží od města Pyramiden. Česi přijeli i den poté, když jsme odcházeli podívat se město z místního kilometrového kopce tvaru Pyramidy.

Kopec Pyramida týčící se nad ruskou elektrárnou

Naše loď Langoasud. V pozadí jsou vidět červené kontejnery jihočeské univerzity a česká vlajka.

Welcome statue s poslední vytěženou tunou uhlí v rudníku

Pohled přes hlavní Pyramiden náměstí dolů směrem na ledovec

...a samozřejmě největší soudruh..

a "sportkomplex" soudruha Gagarina.

Tady soudruzi plavali

23.8. 2010 Den Čtvrtý – Vzhůru na Pyramidu

Na 4. den jsem si naplánovali výlet na nedalekou, ale zato vysokou Pyramidu. Výlet nám zabral prakticky celý den a dal by se považovat za druhý důležitý warm up. Cesta na horu není úplně jednoduchá a vyplatí se co možná nejvíce využít ruských starých cest po úbočích, v opačném případě hrozí šplhání po velmi příkrých kamenných polích, které nejenže jsou opravdu hodně příkré ale i dost pohyblivé – hlavně směrem dolů. Z Pyramidy jsme měli nádherný přehled nad celým okolím včetně blízké morény, ledovcem i nedalekou českou vědeckou osadou (v zátoce Petunia bay). Zcela na vrcholku jsme pak potkali jednoho z českých vědců, který si krátil službu výletem na vrchol. „Vědec“ nás informoval, že cca před měsícem prošli přes Pyramiden 4 lední medvědi... taková zpráva vždy potěší . Po intenzivním kardio cvičení nás čekala druhá večeře na náměstí a druhé hlídkování (tentokrát bez polských turistů, ale s českými vědci a opět s kontrolou od polární lištičky).

Snídaně v trávě

Vzhůru nahoru

po menším kardio cvičení

Panoramata s ledovcem

Pyramiden pod námi

Panoramata na druhou stranu

a samozřejmě povinná klobáso-fotka na kopečku

24.8. 2010 Den Pátý – Den Ponožek

Pátý den začal zcela nevinně snídaní, poté se však stala událost, která ovlivnila celou expedici – výměna ponožek. Nechci tady rozebírat detaily, nicméně si myslím, že kdo celou záležitost zažil, uzná, že by neměla být zapomenuta. Po ponožkách jsme se nasnídali, sbalili stany a odebrali se k nalodění. V Pyramiden minipřístavu nás na závěr čekalo překvapení v podobě opalujícího se tuleně. Následovalo nalodění na Longesud, žádný losos, žádný single malt s ledovcem. Po cestě zpátky jsme si vyslechli ještě nějaké zajímavé příběhy typu stěhovaní lodě z břehu na břeh, úmrtí z konzerv, kurděje a další veselé historky. Od lodě jsme se nechali odvést k obchodu pro dokoupení zásob, a pak jsme se nechali rozmazlit steaky v našem oblíbeném podniku Kroa – Basekemp. Po návratu do kempu se Tomík a Víťa rozhodli osvěžit se v moři a zapsat se na nástěnku otužilců (pro rok 2010 cca 170 jmen). Kluci skočili do vody, zapózovali fotografům a přidali se ke zbytku, který se snažil zušlechtit v kempových sprchách.

Tuleň

naše lodička

Víťa a nakonec necertifikovaný Tomík v čepičce (viz šestý den)

Bar v KROA resturaci

25.8. 2010 Den Šestý – Certifikované koupaní a pochod smrti

Hned z rána se Pavel vrhnul do vln ledového moře a následně byl přichycen, jak se zapisuje na tabuli certifikovaných otužilců. Následně jsme si všichni vyslechli, že není možné se jen tak zapsat, ale je nutné splnit tři podmínky pro zápis na tabuli: vykoupat se nahý, ponořit hlavu a musí vás vidět někdo z obsluhy kempu. Po tomto napomenutí se Pavel a Víťa rozhodli pro opakování koupacího ceremeniálu, Tomík opakování odmítl, věren své klobásoidní povaze, a byl tak jako úplně první přeskrtnut na tabuli plavců. Teplota vzduchu i vody dosahovala při „certifikovaném“ koupání krásných 2 stupňů Celsia. Díky tomuto incidentu náš už beztak studený vztah k německé equipě klesl pod bod mrazu (obsluha kempu byla také německého ražení).


V 11 hodin jsme vyrazili směr Rusanova chata. Po krásných 13 hodinách komfortního pochodu přes kamenové pole, několik potoků, polobažiny, ledovec a podobné jiné svalbardovské lahůdky jsme nakonec dorazili do cíle. Naše cesta vedla údolím Bjørndalen, průsmykem směrem na sever k moři a dlouhým pochodem k opuštěnému přístavu Colesbukta . Během cesty se nám dramaticky změnilo počasí (do té doby až neuvěřitelné azuro po celou dobu našeho pobytu), klesla teplota a snesla se hustá mlha, takže přesně uprostřed cesty (a uprostřed ledovců) jsme tak trochu bádali, kudy půjdeme dál. Nakonec díky všem mapám, Nokia navigaci, Nike hodinkách s výškoměrem a přirozenému instinktu našeho hlavního šerpy Martina jsme dorazili do cíle. Na druhou stranu jsme po cestě viděli mnoho sobů, sobích kostí a stop od všeho, co na Svalbardu žije (včetně stop mědvědích). Po rychlé večeři a vytopení chajdy všichni upadli do spravedlivého spánku výletníků.

Několik slov k Rusanově chatě: chata je vybavena 3 palandami (6 lůžek) a několika spartakiádními lůžky. Chata se skládá ze dvou místností – hlavní obytné, kde jsou palandy, stůl, židle a kamna, a Rusanovy svatyně, která je věnována tomuto ruskému objeviteli; zde najdete spartakiádní lůžka. Chata také „disponuje“ menší předsíní se zasobníkem na dřevo. V chatě najdete dvě tupé pily a jednu prostřelenou sekeru. Zbytek výbavy se už jeví trochu více nevábně – kastrol, příbory atd. Vodu i dřevo je možné najít nedaleko, myčka na nádobí je nejlepší v moři.

poetický vstup do údolí

místní sob

nám v průběhu cesty vylepšila tato stopa

a pak už jen kameny

vodička

a kameny a vodička

občas více kamenů a více vody

potkali jsme i mlhu a sníh, pak jsme potřebovali i mapu a navigaci

se sněhem přišlo i sáňkování

hustá mlha

konečně vyjasnění, správná cesta a naděje na teplo a jídlo

a hoplá pohled

26.8. 2010 Den Sedmý – Relax day/Grumantbyen day

Sedmý den patřil z větší části relaxu, odpočinku a vytápění chajdy. Odpoledne se drsnější většina vydala do Grumantbyenu na 4 hodinovou vycházku po starých kolejích – zajímavý nenáročný trek (většinou po rovině) s nádhernými výhledy na moře a okolní útesy. Večer večeře a spánek v naší přetopené chatě, která se v tu chvíli blížila k sauně.
Nedostatek textu doženeme fotomateriálem Rusanovi chaty a Grumantbyenu.

Rusanova chata a naši snídající soudruzi

Interiér "obýváku"

Interiér "mikromuzea" pana Rusana alias Pycanova

Cesta k Grumantbyenu, v pozadí Rusanova chata

Trosky I.

Trosky II.

Tunýlek

Tunýlek zvenku

Koleje a pražce

výhled na ....

Grumantbyen

tahle liška nejdřív běhala kolem chaty a pak vyrazila za výletníkama do Grumantbyenu