Hned z rána se Pavel vrhnul do vln ledového moře a následně byl přichycen, jak se zapisuje na tabuli certifikovaných otužilců. Následně jsme si všichni vyslechli, že není možné se jen tak zapsat, ale je nutné splnit tři podmínky pro zápis na tabuli: vykoupat se nahý, ponořit hlavu a musí vás vidět někdo z obsluhy kempu. Po tomto napomenutí se Pavel a Víťa rozhodli pro opakování koupacího ceremeniálu, Tomík opakování odmítl, věren své klobásoidní povaze, a byl tak jako úplně první přeskrtnut na tabuli plavců. Teplota vzduchu i vody dosahovala při „certifikovaném“ koupání krásných 2 stupňů Celsia. Díky tomuto incidentu náš už beztak studený vztah k německé equipě klesl pod bod mrazu (obsluha kempu byla také německého ražení).
V 11 hodin jsme vyrazili směr Rusanova chata. Po krásných 13 hodinách komfortního pochodu přes kamenové pole, několik potoků, polobažiny, ledovec a podobné jiné svalbardovské lahůdky jsme nakonec dorazili do cíle. Naše cesta vedla údolím Bjørndalen, průsmykem směrem na sever k moři a dlouhým pochodem k opuštěnému přístavu Colesbukta . Během cesty se nám dramaticky změnilo počasí (do té doby až neuvěřitelné azuro po celou dobu našeho pobytu), klesla teplota a snesla se hustá mlha, takže přesně uprostřed cesty (a uprostřed ledovců) jsme tak trochu bádali, kudy půjdeme dál. Nakonec díky všem mapám, Nokia navigaci, Nike hodinkách s výškoměrem a přirozenému instinktu našeho hlavního šerpy Martina jsme dorazili do cíle. Na druhou stranu jsme po cestě viděli mnoho sobů, sobích kostí a stop od všeho, co na Svalbardu žije (včetně stop mědvědích). Po rychlé večeři a vytopení chajdy všichni upadli do spravedlivého spánku výletníků.
Několik slov k Rusanově chatě: chata je vybavena 3 palandami (6 lůžek) a několika spartakiádními lůžky. Chata se skládá ze dvou místností – hlavní obytné, kde jsou palandy, stůl, židle a kamna, a Rusanovy svatyně, která je věnována tomuto ruskému objeviteli; zde najdete spartakiádní lůžka. Chata také „disponuje“ menší předsíní se zasobníkem na dřevo. V chatě najdete dvě tupé pily a jednu prostřelenou sekeru. Zbytek výbavy se už jeví trochu více nevábně – kastrol, příbory atd. Vodu i dřevo je možné najít nedaleko, myčka na nádobí je nejlepší v moři.
 |
| poetický vstup do údolí |
 |
| místní sob |
 |
| nám v průběhu cesty vylepšila tato stopa |
 |
| a pak už jen kameny |
 |
| vodička |
 |
| a kameny a vodička |
 |
| občas více kamenů a více vody |
 |
| potkali jsme i mlhu a sníh, pak jsme potřebovali i mapu a navigaci |
 |
| se sněhem přišlo i sáňkování |
 |
| hustá mlha |
 |
| konečně vyjasnění, správná cesta a naděje na teplo a jídlo |
 |
| a hoplá pohled |
Žádné komentáře:
Okomentovat