Další den už nám zbýval jen „krůček“ k
Barentsburgu. Místo brodění jsme si přes vodu hodili kládu. Už zdálky je vidět rozdíl mezi norským a ruským osídlením; asi si umíte představit, co vypadá lépe. Vjezd do samotného města se pro 4 z nás povedl ve velkém stylu, neboť nás nabral místní ruský předák a na korbě svého Hiluxu nás posunul přes poslední 1-2 km přímo před hotel. Zhýčkaní se rozhodli ubytovat se v hotelu, což nakonec bylo přijato za celou expedici. 600 NOKů za noc byla popravdě soudružská cena. Mnoho ale za své peníze nečekejte, kolegové ubytování přirovnávali ke kolejím. Město samo o sobě moc hezké není a působí dost vybydleně. Ani sportovní areál nevylepšil celkovou depresivní náladu z celého města (bazén je doopravdy zralý na rekonstrukci a hygieniky). Jediné, co vypadá celkem zachovale, je kostel, zbytek je v „ruském“ stylu. V Barentsburgu je trochu problematická strava – v obchodě mohou nakupovat pouze zaměstnanci ruské společnosti pomocí interních čipových karet. Turisté jsou tak odkázaní na restauraci v hotelu a jeho souvenir shop. Naštestí se nám podařilo přemluvit Lenu, místní servírku, kuchařku a barmanku v jedné osobě,a ta nám za lidových 130 NOKů připravila skromnou večeři v ruském stylu. Lena byla dost resistentní a dobrou náladu ukázala až další den při placení; důležité je nenechat se znechutit. A pak následovala první noc v posteli a v peřinách.
 |
| Ruská večeře šampionů |
 |
| kláda a hoplá |
 |
| Barentsburg nás vítá |
 |
| barevné domečky |
 |
| pozitivní hesla |
 |
| bar na 78 rovnběžce a pan Pycanov |
 |
| místní koloniál, suvenyr shop a níže olympijský bazén světových parametrů |
 |
| kostelík |
 |
| účet za hotel, platit lze kartou |
Žádné komentáře:
Okomentovat